Loading...
X

Thajsko 2015 na vlastní pěst

Harmonogram cesty 2015

23.1.

4:40 – Ostrava hl. n., RegioJet

8:10 – Praha, hl. n.

AirportExpress – spoj mezi vlakovým nádražím a letištěm

13:20 – Odlet z Prahy (Aeroflot)

17:55 – Přílet Moskva

21:45 – Odlet Moskva

24.1.

10:30 – Přílet Bangkok Suvarnabhumi

Shuttle bus – spojení mezi letištěm Suvarnabhumi a Don Muang

17:15 – Odlet Bangkok Don Muang (Nok Air)

18:35 – Přílet Krabi

Taxík do Pine Bungalow, 34 km

26.1.

Cesta na Phi Phi, Phi Phi Hill Resort

29.1.

Cesta na Ko Lantu, Unseen Resort

1.2.

Cesta na Koh Mok, Hadfarang Bungalow

3.2.

Cesta na Koh Kradan, Kradan Island Resort?? + nejjižnější resort ve stanu

5.2.

KoLipe, spaní ve stanech

8.2.

Cesta na Koh Tarutao, spaní ve stanech

11.2.

Cesta z Koh Tarutao na do přístavu Pak Bara

Cesta z přístavu Pak Bara na letiště Hat Jai

16:20 – odlet z Hag Jai (Air Asia)

17:25 – přílet Bangkok – Don Mueang

Cesta busem na Khao San Road, Lucky House

12.2.

Cesta k letišti Suvarnabhumi, nocleh v Kriss Residence

13.2.

10:20 – Odlet z Bangkok Suvarnabhumi (Aeroflot)

16:15 – Přílet Moskva

18:45 – Odlet Moskva

19:40 – Přílet Praha

23. 1. Let Praha – Moskva – Bangkok – Krabi

23. 1. Cesta vlakem z Ostravy do Prahy.

Nechtěli jsme sebou tahat hromady oblečení, proto jsme byli oblečení jen lehce. V Ostravě jsme z auta naskočili rovnou do vlaku, ale v Praze jsme se museli přemístit z vlakového nádraží na letiště – to jsme mrzli.

Let Praha – Moskva

Na letišti v Praze byli u odbavení dost protivní lidé, s tím už jsme se naštěstí za hranicemi už moc nesetkali. Menším letadlem jsme se dopravili do Moskvy. Moskevské letiště je obrovské, nachodili jsme tam snad kilometry, ale kupodivu je velice přehledné. Nakupovat se tam dá pouze v rublech, eura vám nikdo nevezme.

Let Moskva – Bangkok

Nastoupili jsme do obrovského letadla společnosti Aeroflot.

Cestou do Bangkoku jsme kupodivu (vzhledem k ceně letenky) dostávali hromadu občerstvení.

    Každé sedadlo před sebou mělo monitor, kde si můžete pustit oblíbené filmy nebo seriály, případně si zahrát jednoduché hry – sami, nebo s jiným cestujícím. Vidíte tam také průběh letu a informace o výšce letu, rychlosti…

Bohužel u mého monitoru nefungovaly sluchátka. Vyřešili jsme to tak, že si Jana pustila na svém monitoru stejný film jako já, vypla si obraz a spala – a já si dal sluchátka k ní.

24.1.

Cesta mezi letištěm Suvarnabhumi a Don Muang v Bagkoku

Bangkok má dvě letiště – jedno je vesměs pro mezinárodní lety (Suvarnabhumi), druhé pro vnitrostátní (Don Muang). Takže jsme se mezi nimi museli přemístit na další let. Shuttle bus mezi letišti jezdí pravidelně, cesta zabere zhruba hodinu a pokud máte platnou letenku, tak je jízda zdarma. Řidič jel rychle a kličkoval jako tygr.

Letiště Don Muang

Na letiště jsme přijeli včas a nějakou dobu jsme tam museli čekat. Jana se vyspala na lavičkách a já hlídal zavazadla. Vyměnili jsme si 100€ za thajské bahty s kurzem 1€ = 34,46 THB

Místní aerolinky pro vnitrostátní lety mají krásně barevná a polepená letadla.

U odbavení měli problém s mojí powerbankou, měl jsem celkem 3 a tu největší mi nedovolili vzít si na palubu, musel jsem ji dát do odbaveného zavazadla. Každopádně oproti Praze opravdu příjemní lidé u odbavení.

Letiště Krabi

Hned po příletu do Krabi nám místní rozdávali zdarma SIM karty s minimálním kreditem, o kus dál jsme si ale koupili jinou SIM kartu – za 500 THB jsme měli 3GB dat na 30 dnů a 20 THB kredit. Nám šlo hlavně o ty data. SMS do ČR stála cca 5,30 THB.

Nyní jsme museli zjistit, jakým způsobem se dostat k 35km vzdálené pláži, kde jsme měli rezervované ubytování. Zahlídli jsme dva stánky – jeden nabízející BUS a druhý TAXI, samozřejmě jsme šli zjišťovat, kdy jede levnější BUS. Bylo nám ale řečeno, že do naší destinace se jinak než taxíkem nedostaneme. Nevěřili jsme a šli jsme se před letiště podívat, jak to tam funguje a co všechno tam jezdí. Různé hloučky místních lidí na nás pokyvovali, že nás odvezou, kam budeme potřebovat. Žádný bus jsme ale nenašli, takže jsme se vrátili zpátky ke stánku TAXI a koupili jsme si naši cestu za 700 THB, což bylo asi hodně předražené ale vzhledem k tomu že již byla tma a my byli unavení, vzali jsme to a jeli až k našemu ubytování.

Před odjezdem jsme se snažili řidiči vysvětlit, kde chceme hodit, ale nemohl to pochopit. Nakonec jsme mu dali telefonní číslo do našeho resortu, tam se s nimi domluvil a vyrazili jsme.

 

Řidič jel znovu jako šílenec, předjížděl zleva, zprava, o blinkr zavadil jen jednou, asi omylem. Po několika minutách cesty se nás opět na něco začal vyptávat – možná to byla angličtina, možná ne, ale řekl jsem mu, že mám v mobilu GPS a že ho budu navigovat. Z jeho posunku jsem pochopil, že se mám posadit a raději mlčet.

Zpět nahoru

24. 1. KRABI, Pine Bungalow

Do naší první destinace jsme dorazili po tmě a z okolní krajiny jsme moc neviděli, zavedli nás do zděného bungalovu o jedné místnosti, kde za zídkou byla sprcha a v ní toaleta.

Tekla pouze studená voda a po spláchnutí se řinul z odpadu šílený smrad. Jeli jsme ale za exotikou, takže jsme byli nadšení. Kdybychom věděli, jaké noclehy nás ještě čekají, určitě bychom si toho víc vážili.

Zásuvky sice byly bez redukce, ale naše nabíječky to v pohodě vzalo.

Před spánkem jsme si ještě zašli na jídlo, Jana si dala nudle s kuřecím masem a já pad thai, také s kuřecím a k tomu colu.

 

Z jídla jsem byl nadšený, později jsem si dával pad thai pravidelně. Místního zaměstnance jsme se chtěli zeptat, co by nám doporučil za aktivity na další den. Když jsme se ale na něj podívali, mával na nás rukou, ať jdeme pryč. Přitom se ale hrozně usmíval, takže jsem to nechápal. Když jsme začali odcházet, volal na nás. Když jsme se na něj podívali, opět na nás mával, ať odejdeme. Tehdy jsme pochopili, že lidé v Thajsku mají pro různé posunky jiný význam než my, on na nás mával, ať jdeme k němu. Přečetli jsme si nabídku zážitků – šnorchlování, výlety lodí, skútry… a šli jsme spát.

25.1.

Ráno jsem kupodivu vstal hodně brzy, Jana ještě spala a já se šel konečně za světla podívat, kde to vlastně jsem a jak vypadá místní pláž.

Byl to pro mě jeden z největších zážitků – na pláži byl až extrémní odliv, nikdy jsem nic podobného neviděl a procházel jsem se asi hodinu po mořském dně a kochal jsem se přírodou. Nikde ani člověk, všude pouze rostliny, „džungle“, sem tam místní lidé.

 

 

Několik stovek metrů v moři místní lidé po kolena ve vodě něco lovili a chytali, řekli jsme si, že později musíme zjistit, co to bylo, doteď to ale nevíme.

Pak mě už prozváněla Jana, tak jsem se vydal zpátky. V koupelně objevila velikého pavouka a tehdy jsem zjistil, že má větší fobii z pavouků a různého hmyzu, než jsem si myslel. Vzhledem k lokalitě kde jsme byli a jaké dobrodružství jsme měli v plánu to nebylo příjemné zjištění.

Šli jsme na snídani. Tehdy jsme dostali závislost na místním ovocném šejku.

Jahodový a ananasový šejk byl můj oblíbený. Doma jsem ananas nikdy nejedl ale v Thajsku chutná ovoce opravdu jinak a ananas jsem si tam užíval.

Celý tento den jsme měli v plánu strávit v okolí a přespat na stejném místě.

 

Vydali jsme se tedy na pěší procházku po pláži a hledali místo, kde bychom poobědvali. Kousek vedle byl resort, kde jsme v povzdálí slyšeli zpěv a hlasy. Vydali jsme se tím směrem přes křoví, ale to už na nás volal jeden místní, že se máme vrátit, protože je to nebezpečné. Místní vojáci tam údajně mají nějakou akci a veřejnosti je tam vstup zakázán. Sedli jsme si tedy v tomto rezortu a dali si oběd, místní číšník (a nejspíš i majitel) byl šíleně vysmátý a příjemný.

 

 

Oběd jsme snědli sami na pláži a vydali jsme se dále pěšky. Na pláži jsme míjeli mimo jiné pěknou svatbu a kousek dál jsme šli kolem slumů, kde bydleli chudí místní lidé. Pak jsme potkali dva Čechy, kteří nám poradili, jak se dostat na náš první plánovaný ostrov. Když jsme se vrátili do našeho rezortu, opět jsme se s nimi potkali. Nechali nám šnorchl, který už prý nevyužijí, protože letí domů.

 

Zbytek dne jsme strávili na pláži u rezortu, která byla skoro prázdná. Přímo na pláži byly k dispozici hamaky a hlavně krásné bambusové přístřešky plné polštářů, kde jsme se chovávali před sluncem a četli si.

 

 

 

Pláž nebyla písečná ale plná malých kamínků a mušlí. Večer jsme poprvé obdivovali úžasný západ slunce, zašli si na večeři a koupili lístky na loď na zítřejší ráno.

 

Zpět nahoru

26. 1. Cesta na Phi Phi

Jak jednoduché je cestovat po Thajských ostrovech se projevilo hned při nákupu prvních lístků na loď – přímo v našem rezortu nám den předem prodali jízdenku, pomocí které nás až u našeho bungalovu vyzvedl mikrobus, ten nás zavezl do přístavu Ao Nang, kde jsme přestoupili na malou loď.

 

Tahle malá loďka nás zavezla na otevřenější moře, kde jsme přestoupili na větší loď. Ta nás odvezla až k přístavu ostrova Phi Phi.

 

 

 

Hned v přístavu nás překvapila průzračná voda plná barevných rybiček. Vystoupili jsme a zaplatili poplatek za vstup na ostrov.

 

Přístav je uprostřed podlouhlého ostrova, kde se ostrov zužuje jen na pár metrů, z druhé strany ostrova byla krásná pláž, bohužel ale maximálně přeplněná lidmi. S tím jsme ale počítali, takže jsme se vydali hledat cestu k našemu dalšímu rezortu Phi Phi Hill.

Ubytování jsme měli rezervováno již z domů a úmyslně jsme si vybírali lokalitu, která je mimo větší turizmus, co nejvíce stranou. Věděli jsme, že budeme muset jít cca 3km až na jeden z konců ostrova, podle Google Maps by to neměl být problém. Bohužel ale mapy moc neodpovídaly skutečnosti a tak jsme chvíli bloudili. U pláží nám nabízeli odvoz loďkou na náš konec ostrovu s tím, že cesta tam žádná nevede, ale protože jsme byli rozhodnutí tu cestu najít, vždy jsme to odmítli. Nakonec jsme to vzdali a za 200 THB jsme se tam nechali zavést.

Loď nás zavezla na konec ostrova, kde nám došlo, že resort Phi Phi Hill znamená, že bude na kopci a začali jsme po prudkých schodech zmoženě stoupat. Tam jsme poprvé potkali opičku, tlustá a znuděná, doufal jsem, že takové nebudou všechny – naštěstí ne a užili jsme si s nimi ještě dost srandy další dny.

Po zaplacení ubytování a vybalení jsme se rozhodli vydat zpět do města, tentokrát jsme již za loď platit opravdu nechtěli a rozhodli jsme se, že z druhé strany tu tajemnou cestu najdeme. Cestu jsme opravdu našli, ale vypadalo to, že jsme první turisté, kteří se po ni vydali. Vedla mezi napůl zbořenými chatrčemi místních obyvatel a moc bezpečně jsme se necítili. Do turistického centra ostrova jsme dorazili za půl hodiny. Tam se žilo maximálním turistickým ruchem, naprostý opak toho co jsme zažili první den v Krabi. Prošli jsme všechny uličky a pláže a již po tmě jsme se vydali zpět k našemu rezortu. Řekli jsme si, že místní lidé jsou dost hodní a milí na to, abychom se báli jít zpět stejnou cestou a tak jsme se po tmě vydali zpět opět středem ostrova.

Naše chatrč byla dřevěná a měla opět stejné uspořádání – jedna místnost a za zídkou sprcha se záchodem.

 

Za postelí jsme oba měli vedle hlavy jednu zástrčku, opět bez redukcí. Tam jsme pochopili, že s tou elektřinou to na ostrově nebude tak jednoduché, když jsme si přes noc nabíjeli mobily a probudil nás jasný záblesk se silnou ránou. Záblesk vyšel z mé nabíječky, kterou jsem hned vytrhl ze zásuvky a víckrát ji raději nepoužíval. Kupodivu jsme ale žádné pojistky nevyhodili a zásuvky fungovaly dále.

27.1.

 

 

Ráno jsme si dali snídaní a rozhodli se zůstat nyní na našem koutě ostrova, pryč od davů lidí a najít si tam nějakou pláž. Z kopce vedla malá ulička mezi palmami a banánovníky s cedulkami směřujícími k „Small Beach“.

 

  

Pláž byla opravdu malá, na šířku zhruba 10 metrů a lemovaná všude kolem velkými kameny. V rezortu jsme si ráno vypůjčili ploutve a poprosili jsme o starý toustový chleba pro rybičky, které jsme je krmili. Voda byla celkem špinavá, proto jsme se rozhodli vyzkoušet jinou pláž, která byla již celkem plná turistů, ale voda průzračná.

 

Hlavně tam ale bylo tisíce rybiček, které nás díky našim toastům neustále pronásledovaly a užili jsme si s nimi dost legrace.

Do středu ostrova se nám již pěšky nechtělo, takže jsme si opět zaplatili taxi boat. Uprostřed ostrova na největší (a nejplnější) pláži ostrova jsme si pronajali kajak a vydali se na Monkey Beach, malý kousek pláže, kde se dá dostat pouze po vodě. Pláž se jmenuje „opičí“, protože ji osidluje skupina opiček, kvůli kterým tam turisté jezdí.

 

  

Bez dozoru si tam nemůžete nic nechávat, protože vás o to opice připraví. Mě chtěly z kajaku ukrást tričko a čepici. Nakonec jsme opičky nakrmily kousky ovoce a vydali se zpět.

 

 

 

 

  

 

 

Při procházení Janu napadlo, že když půjdeme pořád po kraji ostrova, musíme se nějak dostat k našemu rezortu. Přeskočili jsme pár kamenů a opravdu jsme našli úžasnou stezku, podél ostrova, v noci osvětlenou romantickými lucernami kolem luxusních Vikingských chatek.

 

  

 

 

 

28.1.

Užívali jsme si krmení rybiček a Jana začala mít kromě pavouků fóbii i z rybiček, protože ji údajně chtěly sežrat.

 

Šli jsme opět pěšky do centra ostrova a pak dlouhou pěší túru až na ViewPoint, což je místo kde je nejhezčí pohled na ostrov.

 

Janu cestou začal pronásledovat kozel, usoudili jsme, že místní zvířata ji opravdu nemají v lásce.

Cestou zpět jsme si dali oběd, palačinku, banány na cestu a šli jsme zpět na náš okraj ostrova.

 

 

Cestou po pláži jsme potkali opičky, které udělaly trošku rozruch na pláži plné turistů. Opičky se samozřejmě rozběhly střemhlav k Janě, tentokrát za to mohl banán, který nesla. Hrdinně ho po mě hodila a já opičky trošičku nakrmil. Z Monkey beach už jsme trošičku věděli jak na ně a ostatní turisté s opatrností koukali.

Jeden z turistů měl láhev s vodou, s kterou opičky provokoval. Toho opička zahnala do vody, protože  ji nechtěl dát napít.

Koupání v moři při západu slunce bylo úžasně romantické.

 

Na pokoji nás trošku vyděsila – dle slov Jany – „stometrová“ stonožka.

Zpět nahoru

29.1. Cesta na Koh Lantu

 Ráno jsme se sbalili a taxi boatem dojeli do centra ostrova.

 

Koupili jsme si potápěčské brýle, šnorchl, pantofle a hledali naši loď směřující na velký ostrov Koh Lanta. Lístky jsme si koupili v jednom stánku den předem.

Protože je Koh Lanta dost velký ostrov a my měli z domů rezervované ubytování někde uprostřed, byli jsme trošku nervózní jak se tam dostat. Opět se ale ukázalo, jak je v Thajsku cestování jednoduchá a hned na lodi k nám přišel místní člověk, který se nás zeptal, jestli nepotřebujeme na ostrově taxi. Ihned jsme mu řekli kam potřebujeme a dohodli cenu 100 THB. Po vystoupení z lodi z lodi na nás čekal člověk, který nás hodil na korbě svého auta až do našeho dalšího resortu. Kupodivu to byl majitel tohoto resortu. Člověk, kterému jsme na lodi zaplatili za taxi ho zřejmě zkontaktoval, ať si nás vyzvedne.

Nejdříve jsme počítali s tím, že tento velký ostrov Koh Lanta bude jen taková mezizastávka mezi krásnými ostrovy, ale nakonec z něj máme jedny z nejkrásnějších zážitků. Ubytování bylo v malé bambusové chatrči, kde jsme každý večer v předsíňce leželi a četli si.

 

Vzadu měla chatrči malou zděnou sprchu a toaletu.

Hned jsme vyrazili prozkoumat místní pláž, byl zrovna odliv, voda v moři byla zhruba po pás a takto se dalo ujít až sto metrů do moře. Vzhledem k mělké vodě byla teplota vody šílená, doslova termální lázně, že i mě už to bylo po pár minutách nepříjemné.

Usoudili jsme, že na radovánky na pláži to tentokrát nebude a rozhodli jsme se, že si půjčíme skútr a trošku prozkoumáme celý ostrov. Větší firma, která půjčovala u cesty skútry, měla zrovna všechny rozpůjčené a řekli, ať přijdeme zítra. Šli jsme tedy o pár metrů dál, kde místní rodinka také pronajímala skútry a kde jsme si jeden půjčili. Na 24 hodin nás půjčovné vyšlo na pouhých 200 THB. Zajímavé bylo, že jsem musel řidičák nechat jako zástavu, ale předpokládám, že by mi v Thajsku můj řidičák na auto stejně na místí skútr neplatil.

 

 

Nasedli jsme a podle mapy jsme se vydali směr Old Town. Cestou nás překvapilo, jakým způsobem se na ostrově tankuje. Každých pár kilometrů místní lidé u svého domu prodávali skleněné láhve, které vám nejčastěji po 40 THB vlili do nádrže.

Párkrát jsme se zastavili takto natankovat. Dojeli jsme do Old Town, zaparkovali jsme v krásné uličce jako z westernového městečka, všude obchůdky se suvenýry a s jídlem.

Když jsme se k večeru vrátili, řešili jsme problém s opuchlým obličejem Jany. Usoudili jsme, že je to způsobeno sluncem a doufali, že to přejde.

30.1.

Jana měla obličej pořád opuchlý a trošku jsme se začali strachovat. Taky jsme si řekli, že si příště musíme vzít hojivé masti – na nohách jsem měl rozedřené rány z obuvi a vzhledem k místní vlhkosti a slané vodě se rány nehojily.

Opět jsme vyrazili skútrem na průzkum ostrova. Jeli jsme na úplný jih ostrova do místního národního parku.

 

Prošli jsme džunglí plnou zvláštních stromů a rostlin až k nádherné pláži s majákem na konci.

 

 

 

 

Kousek za pláží byla promenáda s pravidelně vysázenými palmami. Slyšeli jsme, že se tam vyskytují opičky, takže jsem se tam dost těšil – na rozdíl od Jany. Opičky tam opravdu byli, tentokrát si trošku agresivněji říkali o banán, který jsem měl pro ně připravený.

 

Cestou skútrem zpět jsme průběžně zastavovali na různých místech a zkoumali místní pláže a hledali tu nejkrásnější.

 

 

Dojeli jsme až na sever ostrova k přístavu lodí, kde jsme si koupili lístky na Koh Mook a jeden nocleh, protože jsme na Koh Mooku neuměli z domů ubytování sehnat. Při nákupu lístků na loď jsme udali přesné místo, kde jsme ubytovaní, aby nás mohl místní minibus vyzvednout a zavézt k lodi.

Cestou skútrem od mola zpět k naší chatrči jsme se zastavili u místních stánků plných jídel, mezi nimi různí brouci, krabi, švábi… nedostal jsem odvahu.

31.1.

Ráno mě Jana informovala o tom, že již „odpuchla“, čili opuchnutí obličeje bylo pryč a my jsme se uklidnili. Opět jsme se projeli na skútru do Old Town, dali nanuk a projeli jsme zbytek Koh Lanty.

 

Vrácení skútru bylo naprosto bezproblémové. Poté jsme se trošku věnovali opalování a čtení.

 

Zpět nahoru

 

1.2. Cesta na Koh Mook

Vyzvedl nás minibus, zavezl nás k menšímu molu na západě ostrova přímo u Old Town, kde jsme nastoupili na loď. Cestou na Koh Mook jsme míjeli ostrovy Koh Ngai a Koh Kradan. Ostrov Koh Kradan se nám z lodi natolik zalíbil, že jsme se rozhodli udělat změnu v našem plánu a tento ostrov zahrnout do našeho putování, což se málem stálo osudným.

Každopádně jsme dopluli až na Koh Mok, kde jsme našli naše ubytování. Zděná budova, opět jedna místnost a za zdí sprcha se záchodem. Vybalili jsme se a vydali se na pěší cestu napříč tímto malým ostrovem. Cestou jsme potkali skupinku Čechů, s kterými jsme si krátce popovídali. Také jsme zjistili, že ostrov je plný zajímavě zbarvených velkých pavouků, což Janu trošku rozrušilo. Cílem téhle pěší cesty byla krásná bílá pláž na západní špičce ostrova. Bílý písek na pláži byl příjemný na chůzi a mělká voda dovolovala jít hlouběji do moře.

Pláž byla plná mořských hvězdic. Cestou zpět přes ostrov jsme narazili na několik místních obchůdků, které si místní obyvatelé otevřeli u svých domů, ale ceny se nám zdály poněkud vyšší. Po návratu k našemu obydlí jsem si sedl v předsíňce a sledoval opičky, měl jsem zbytky toustů, kterými jsem je krmil. Bohužel jsou ale opičky chytřejší než jsem si myslel, a zatímco jsem jednu krmil tak druhá přiběhla zezadu a vzala mi celý sáček s tousty. Vzala tousty a s křikem utekla na strom. S křikem nás obou.

 

2.2.

Koh Mook je známý tím, že má jednu malou ukrytou pláž uvitř skály (Marokat Cave) a dostat se k ní dá pouze pomocí plavby skrz tmavou jeskyni. Vzali jsme si sebou čelovky, půjčili jsme si kajak na celý den za 500 THB a podle Google Maps jsme pluli rovnou k místu, kde měl být vstup do jeskyně. Bohužel byl zrovna příliv a do jeskyně se nedalo dostat, tak jsme tento cíl odložili a pluli jsme kajakem dál.

Za rohem byl průplav mezi skalisky, kterým jsme jeli dál Na konci byla úžasná pláž. Trošku jsme si tam odpočinuli a vydali se kajakem zpět. Při plavbě zpět byl u díry do jeskyně ukotven vojenský člun. Zeptali jsme se jich, jestli je již bezpečné vydat se do jeskyně. Řekli nám, že pokud máme čelovky, máme si přivázat loď a můžeme tam plavat. Skočili jsme do vody a v plovacích vestách jsme vplavali do jeskyně.

V jeskyni byla totální tma, moje drahá vodotěsná čelovka z Decathlonu dosvítila zhruba metr a půl přede mě, než zhasla úplně. Takže jsem byl odkázán na Janinu levnou čelovku, která měla pětkrát větší svítivost. Stejně jsme nevěděli, kam se v jeskyni vydat, a protože vím, že se v bludišti máte vždy držet pravé strany, tak jsme se vydali podél zdi jeskyně. Bohužel jsme doplavali do slepé uličky a začali jsme trošku panikařit.

Plavali jsme zpět a viděli jsme skupinku světel. Byli to lidé, kteří zrovna plavali ven z jeskyně, takže jsme se vydali opačným směrem.

Po krátké plavbě se před námi objevil světlý otvor, kterým jsme doplavali až do otevřeného místa obklopeného skalami s výhlídkou na oblohu. Byl to kousek pláže uprostřed jeskyně. Za ten zážitek to stálo, znovu bych tam ale plavat nemusel. Hlavně voda tam byla hrozně studená.

Zajímavé je, že na Koh Moku nemají mobilní telefony žádný signál.

Rozpočet se nám díky závislosti na místních ovocných šejcích krátil, tak jsme se rozhodli, že si druhou noc na ostrově pronajmeme pouze stan.

 

Zpět nahoru

 

3.2. Cesta na Koh Kradan

Rozhodli jsme se, že dnes navštívíme ostrov, který se nám tak zalíbil cestou na Koh Mook a neměli jsme ho v plánu. V poledne jsme sedli na loď, která směřovala na Koh Kradan. Ostrov to byl opravdu úžasný, jedna dlouhatánská pláž podél jedné strany ostrova, zbytek ostrova džungle.

 

 

Trošku jsme se báli o ubytování, protože jsme neměli nejmenší představu o tom co na ostrově je. Den předem jsme si přes internet zarezervovali jednu noc v místním – poněkud dražším resortu, s tím, že další dvě noci vyřešíme na místě. Vybalíme se v podobné chatrči, jako na Koh Lantě a jdeme na průzkum ostrova. S hrůzou zjišťujeme, že ceny na ostrově jsou 3x vyšší než na místech, které jsme nyní navštívili. Pokud zde máme zůstat 3 noci, začal jsem se trošku obávat o náš rozpočet. Sebou jsme měli knihu průvodce, která psala o levném resortu na samém jižním okraji ostrova. Rozhodli jsme se tento resort najít. Prošli jsme celým ostrovem až na druhý konec dlouhé pláže ale tam pláž končila a resort popisovaný v průvodci jsme nenašli. Rozhodli jsme se, že zkusíme jít kousek dál za pláž skrz pár kamenů.

 

Zjistili jsme, že díky přílivu to vypadalo, že pláž končí, ale po přeskočení pár kamenů jsme našli ještě další kousek pláže s posledním rezortem, který popisoval průvodce. Později jsme zjistili, že za přílivu je tento resort dostupný skrze ostrov, ne po pláži. S místním zaměstnancem jsme se domluvili, že si zde pronajmeme stan na následující noc.

Cestou zpět k našemu prvnímu zakoupeném noclehu se již stmívalo, začal odliv, takže pláž byla průchozí a my jsme se fotili při krásném úplňku nad mořem.

 

 

 

Pláže na ostrově byly jako z katalogů cestovních kanceláří, krásné, čisté, voda průzračná plná ryb. Později jsme se dozvěděli, že ostrov neobydlují žádní domorodci, že na tomto ostrově jsou pouze turisté a místní zaměstnanci, kteří se zde střídají.

4.2.

Dnes jsme se stěhovali na druhý konec ostrova do stanu.

Pán nám po příchodu okamžitě začal stan stavět. Na tomto konci ostrova jsem si užil to nejkrásnější šnorchlováni, úžasné korály a všechny možné druhy ryb. K tomuto ostrovu různé výletní lodě přivážely turisty pouze kvůli tomuto šnorchlováni.

 

Dnes nás čekalo nejdůležitější rozhodnutí – poplujeme dál na jih po ostrovech západního pobřeží Thajska až na neosídlený ostrov Tarutao? Nebo se vydáme zpět na sever po místech, která již známe?

Důvody pro pokračování cesty bylo hlavně to, že chceme vidět nové ostrovy a navíc máme koupenou letenku z této lokace zpět do Bangkoku, proti hrálo zejména to, že nás překvapily zvyšující se ceny za ubytování, jídlo a lístky na loď a s našim rozpočtem a zjištěním, že ne na všech ostrovech jsou bankomaty, jsme se báli, že s penězi nevyjdeme.

Nakonec jsme se rozhodli zariskovat a pokračovat v naši plánované cestě dál na jih. Koupili jsme tedy poněkud dražší lístky na loď směr Koh Lipe na druhý den.

 

 

 

  

 

Spaní ve stanu na této pláži bylo úžasné. Večer nám svítil do stanu měsíc, ráno nás probouzel krásný východ slunce. Takhle si představuju ráj.

  

 

Nejen na tomto ostrově pobíhala spousta psů. Zjistili jsme, že místní rezorty si pořizují malá štěňata, aby nalákala hosty, a když odrostou, tak je vypustí. Bylo nám jich líto.

 

Zpět nahoru

 

5.2. Cesta na Koh Lipe

Nasedli jsme na loď směr Koh Lipe. Na ostrově jsme neměli zařízeno žádné ubytování. Po vylodění nás obklopilo několik místních s nabídkou noclehu, ale počítali jsme s tím, že sami si najdeme něco lepšího a vydali jsme se kousek dál od pláže do středu ostrova. Vyšli jsme na menší vyvýšeninu a tam jsme si pronajali stan. To že se jedná o vyvýšení je celkem důležité, pokud chcete spát ve stanu. V noci totiž hodně fouká vítr. Věci jsme si odložili ve stanu a vydali se na procházku po ostrově, směrem na známou Walking Street. Celý ostrov je plný turistů, což byla změna oproti skoro opuštěnému Koh Kradanu. Zejména ale Walking Street byla přeplněná turisty.

Na ostrově jsme si nechali v místní domácí prádelně vyprat všechno potřebné oblečení a na druhý den jsme si to vyzvedli.

Noc, která měla následovat, se dá popsat jako dobrodružná. Stan jsme si museli postavit sami, snažili jsme si vybrat nejrovnější část pozemku, ale v noci jsme podle bolesti zad poznali, že se nám to moc nepovedlo. Navíc jsme si neřekli o matraci ani o žádnou deku, takže jsme spali vesměs na holé zemi přikrytí ručníky. Nejhorší byl ale ten noční vítr, s kterým jsme při stavbě stanu nepočítali, proto jsem stan přichytil pouze provizorně třemi kolíky. V noci – když začal sílit vítr – a stan nás celé zalehl – jsem pochopil, že i ten čtvrtý kolík bude důležité pořádně zatlouct.

Vítr opírající se o stěny stanu vám ale spánek moc neulehčuje a navíc i přes pevné upevnění stanu kolíky občas povolily a muselo se jít uprostřed noci znovu zatloukat.

Sprchy tam byly venkovní, podobné dřevěným kadibudkám. Stejně jako všude byla i zde pouze studená voda, když jste se ale stihli sprchovat přes den, voda byla dostatečně teplá díky nahřátým trubkám.

6.2.

U tohoto dne máme v deníku zážitků pouze tři poznámky – průjem, opalování, procházka.

 

 

 

 

 

 

7.2.

Nejen zde, ale všude v Thajsku nám hrozně zachutnaly místní palačinky.

 

Vzpomněli jsme si, že zatím nemáme koupeny zpáteční letenky do Bangkoku. Nekupovali jsme je zatím, protože jsme si nebyli jistí, kde naše cesta skončí. Tady jsme už ale věděli, že chceme letět do Bangkoku z Hat Yai, takže jsme sedli do internetové kavárny a koupili si dvě letenky.

Vydali jsme se na prohlídku všech pláží ostrova. K večeru jsme si na Walking Street dali míchané nápoje a po setmění jsme zůstali v místní venkovní restauraci, která promítala film Spiderman, který jsme v leže při večeři sledovali.

 

Zpět nahoru

 

8.2. Cesta na Koh Tarutao

Z turisty maximálně obsazeného ostrova jsme se vydali na naprostý protiklad tohoto místa – na ostrov Koh Tarutao. Ostrov, který je celý národním parkem.

 

 

 

Poprvé jsme zažili, že šofér neměl loď příliš pod kontrolou. Byly čím dál větší vlny, my jsme seděli na přídi spolu s dalšími cestujícími a čím dál více to s námi házelo, každá další vlna nás vyhodila více do vzduchu a nárazy byly čím dál tvrdší. Jedna cestující se neudržela, spadla na zem a z hlavy se ji spustila krev. Řidič (kapitán) si toho všiml až po chvíli a soucitně ubral plyn. Pár lidí se přemístilo na záď lodi, kde to házelo o poznání méně, na přídi nás zůstala jen hrstka.

Zde jsme zažili opravdovou divočinu, opravdovou přírodu. Nocleh jsme si opět zařídili až na místě, ve stanu. Varovali nás, abychom si stan nějakým způsobem zajistili a nenechávali v něm žádné jídlo, místní opice jsou drzé a do stanů se vloupávají. Někteří měli dokonce kolem stanu vybudováno jisté provizorní opevnění proti opicím, připadali nám jako blázni. Zatím.

 

 

Kolem stanu běhaly opravdu spousty opic a divokých prasat. Stan jsme měli postavený na takové pláži, jakou jsme dříve ještě nepoznali. Pláž měla na délku necelý kilometr, byl to malý záliv lemovaný skálami a rostlinami, pláž byla naprosto prázdná a osamělá, písčitá a mělká. K dokonalosti chybělo pouze to, že voda nebyla tak průzračná, jako na jiných ostrovech. Písek beze známky lidské stopy podél pláže to ale vynahrazoval.

 

 

 

 

 

9.2.

V místní správě národního parku jsme si půjčili dvě horská kola a vydali jsme se na cestu ostrovem. Ostrovem vedla kamenitá cesta. Uprostřed cesty se vyhříval obrovský varan, kterého jsme viděli poprvé v životě.

 

Rozhodli jsme se najít místní vodopády. Kolo jsme zaparkovali na kraji džungle s vírou, že zde se nekrade a dál jsme šli pěšky.

 

Po zhruba hodině osamělé cesty džunglí jsme narazili na první dvě osoby. Koho jiného na opuštěném ostrově potkat, než další dva Čechy. Poradili nám, že je nyní období sucha a nemá cenu se trápit až k těm vodopádům, proto jsme se po chvilce otočili a šli zpět.

Na kole jsme dojeli na Ao San a pak do místního muzea vězení Talo Wao.

 

Ostrov dříve sloužil jako vojenské vězení zajatců. Během druhé světové války zde selhalo zásobování, a z vyhladovělých vězňů i jejich stráží se stali mořští piráti.

Je zde několik cedulí popisujících co zrovna na tomto místě ostrova v minulosti bylo, několik zchátralých chatrčí, které sloužily jako vězení.

 

 

 

 

Zde jsme také potkali skupinku rozjímajících mnichů.

Když jsme se vrátili k našemu stanu, čekal nás menší šok. Stan jsme si vždy při odchodu pevně zašněrovali, aby ani chytré opice nepřišly na to, jak zip stanu otevřít. Ukázalo se ale, že se opice nějakým oficiálním vchodem do stanu vůbec nezabývají a díru do látky si udělají, kde se jim zlíbí. Z dálky jsme viděli místního zaměstnance, jak nám stan s úsměvem zašívá, a my jsme zjistili, že nám chybí toustový chléb se sklenicí marmelády.

 

S jídlem jsme tedy byli dokázání na jediný místní bufet, který byl otevřený jen v určitou hodinu.

10.2.

Udělali jsme si procházku k přístavu ostrova, místní vojáci zde trénovali potápění.

Zase jsem se bavil krmením opiček, zase mě přechytračily. Toustový chléb jsem měl skovaný v kapse a kousky jsem vždy podával nějaké opičce. Nejkrásnější zážitek je, když si to opička bere přímo z vašich rukou, případně si vaši ruku druhou rukou přitáhne. Takhle jsem jednu opičku krmil, která mě tímto chytře zabavila natolik, že jsem si nevšiml, jak se ke mně její komplic blíží zezadu a z kapsy mi vytahuje zbylý chléb.

Zde jsme se mimo jiné seznámili s jedním cestovatelem, postarší vysoký „dědeček“, s kterým jsme si povídali a žasli jsme nad tím, co nám vypráví, jak bez cíle cestuje. Byl to cestovatel, kterému se také na tomto ostrově zalíbilo, bohužel mu ale došly peníze v hotovosti a protože na ostrově nejsou bankomaty, musel plout dál.

 

Zpět nahoru

 

11.2. Cesta na letiště, Bangkok

Tento den byl, co se týká cestování, snad nejnáročnější.

Dopoledne nás na ostrově vyzvedlo auto, naložili nás na korbu a odvezli i s dědečkem k přístavu. Zajímavé bylo, že se zde auta pohybují tím stylem, že před každou zatáčkou troubí. Cesty tam byly úzké, takže by se tam dvě auta těžce míjela a tímto o sobě dávali vědět případným protijedoucím.

Nasedli jsme na loď a pluli z ostrova k pevnině. Cestou jsme potkali krásnou rybářskou loď.

Po vystoupení na pevnině jsme začali zjišťovat, jak se dostat dále na letiště. Na turisty tam jsou všichni připravení, takže nebyl problém najít minibus, který nás dovezl na letiště.

Na letišti jsme ještě potvrdili předem rezervované ubytování v Bangkoku a informovali jsme je, že dorazíme poněkud později v noci. Pak nás čekal let do Bangkoku.

Ubytování v Bangkoku jsme si zajistili přímo na rohu slavné ulice Khaosan Road, známé mimo jiné z filmu Pařba v Bangkoku. Netušili jsme ale, jak se z letiště k této ulici dostat. Po pár dotazech na místní jsme zjistili který autobus tímto směrem jede a nasedli jsme.

 

Místní autobusovou průvodčí jsme poprosili, jestli by nám neřekla, až budeme míjet tuto ulici, ta nám to přislíbila, ale moc důvěry nevzbuzovala. Pro jistotu jsem ji to po půl hodině cesty připomenul.

Po upozornění jsme vystoupili a vydali se na noční procházku slavnou ulicí. Ulice byla plná k prasknutí, všude světla, hudba, plno jídla, pití, tance… nakonec jsme dorazili k našemu ubytování. Zde se již jednalo o klasičtější hotel v porovnání s exotikou ostrovů. Po vybalení, umytí a krátkém odpočinku jsme se opět vydali na Khaosan Road. Místní obchodník nám nabízel jistou Ping Ping Show, dodnes nevím, o co se jednalo, tuším ale, že o exhibici stolních tenistů tam nešlo. Odmítli jsme.

 

 

Vrátili jsme se na náš pokoj

12.2.

Hlavním cílem tohoto dne bylo přemístit se z Khaosan Road k letišti Suvarnabhumi, u kterého jsme si rezervovali nocleh, abychom na zítřejší dopolední odlet měli dostatek času, byli blízko a nemuseli stresovat.

Ráno jsme tedy opět prošli Khaosan Road a začali zkoumat průvodce, co bychom chtěli v Bangkoku vidět. Památky nás popravdě ani jednoho moc nelákaly, i když jsme se jim nakonec nevyhnuli. Prvním našim cílem bylo navštívit největší nákupní středisko v Bangkoku, takže jsme začali zkoumat způsoby dopravy. Zeptali jsme se jednoho z projíždějících ťuk ťuků, za kolik by nás hodil k pár kilometrů vzdálenému nákupnímu centru. 300 THB nám přišlo jako přehnaná cena a vydali jsme se pěšky zkoumat hromadnou dopravu. Zeptali jsme se kolemjdoucího, zda nám nemůže poradit, jak se městem dopravovat. Měli jsme velké štěstí, představil se nám jako místní učitel angličtiny a byl rád, že si v tomhle jazyce může povykládat. Řekl nám, že zrovna dnes je „Den Budhy“ a státní ťuk ťuky musí každého zájemce vozit 2 hodiny po Bangkoku za 10 THB!! Na lístek nám napsal seznam památek, které se vyplatí navštívit. Řekl nám, jak poznáme státní ťuk ťuk a ihned nám jeden na ulici zastavil. Řidiči vysvětlil, že nemá cenu na nás cokoliv zkoušet, že mu dáme 10 THB a dal mu dříve sepsaný seznam památek.

 

Řidič nás zavezl k první památce, chtěli jsme mu zaplatit, ale řekl, že ne, že nás zde počká a pojedeme pak dál. Tak jsme se z povinnosti podívali na jistý chrám Budhy, kde byla socha Lucky Budha, popvídali jsme si s dalším kolemjdoucím – dalším učitelem – o jakou památku se jedná.

Ťuk ťukář nás zavezl k další památce – socha budhy Big Budha.

Třetí zastávka byl obchod s obleky, přesně takový obchod, před kterým nás varoval průvodce – tam nás měl řidič vysadit a budou nám nutit obleky. Pár minut jsme v obchodě ze slušnosti zůstali, nakonec jsme vše odmítli a po řidiči jsme chtěli další památku, ten nám ale nabízel další obchody. Řekli jsme, že v žádném případě, že chceme pouze památky a nakonec obchodní centrum. Zavezl nás tedy k dalšímu chrámu, ale tam nás vysadil a bohužel ujel, takže jsme byli neznámo kde a koukali jsme po další dopravě.

 

 

  

Průvodce varoval před tím, že pokud nám řidič nabídne podezřele nízkou cenu dopravy, znamená to, že nás bude vozit po obchodech, které mu platí provizi za to, že tam přiveze turisty. 

Místní taxikáři po nás mlsně pokukovali a nakonec se nás zeptali, co se nám stalo. Řekli jsme, že nás zde hodil řidič ťuk ťuku kterému jsme odmítli ježdění po obchodech. Řekli nám, že ten už se neukáže a potvrdili nám, jak to funguje. Nabídli nám, že nás za určitou částku dovezou tam, kde chceme, nebo nás tam dovezou za desetinovou cenu, ale musíme s nimi navštívit jeden z obchodů. Navzdory varování průvodce jsme se toho naopak rozhodli využít, a ve snaze ušetřit jsme souhlasili, že cestou zastavíme v továrně na šperky.

U vchodu do obchodu se nás ihned ujala jedna zaměstnankyně, která nás nejdříve provedla místností, kde lidé ručně brousili a lepili různé diamanty. Nakonec nás dovedla k vitrínám plných drahých kovů a hodinek. Když jsme paní informovali o našem rozpočtu, ihned s námi přešla na druhý konec obchodu k bižuterii. Ani tam jsme si nakonec samozřejmě nic nevybrali, paní to kupodivu nijak neurazilo, rozloučila se a taxikář nás hodil k našemu nákupnímu centru.

 

Venku jsme prošli pár místních uliček, které doporučoval průvodce.

 

 

 

  

 

V jedné úzké zděné uličce se sedělo na lavičkách a jedlo, jeden stánek vedle druhého nabízel různé místní pochoutky.

 

K večeru jsme si vzpomněli, že je důležité udělat check-in na zítřejší let a vytisknout si letenky. Jelikož se nám již na ostrově Koh Mook pokazil mobil a byli jsme bez internetu, začali jsme hledat internetovou kavárnu. Zeptali jsme se pár místních, asi třetí z nich se nám snažil popsat cestu ale nějak jsme to nedokázali pochopit. Zastavil tedy kolemjedoucího ťukťukáře a dohodl s ním pevnou cenu 50 THB a že nás hodí k internetové kavárně.

Ten nás zavezl k prosklené kanceláři nějaké firmy, vystoupili jsme a důvěřivě jsme mu chtěli zaplatit, on ale peníze nechtěl a řekl, že nás počká a hodí nás zpět.

V kanceláři z počátku moc nechápali, proč po nich chceme přístup k internetu. Nakonec jsme jim vysvětlili, že potřebujeme vytisknout letenky. Posadili nás k jednomu z počítačů a tam jsme si letenky vytiskli. Při dotazu kolik jsme dlužní po nás žádné peníze nechtěli, pouze se usmívali. O jakou firmu se jednalo doteď nevím, internetová kavárna to určitě nebyla. Ťuk ťukář se nás zeptal, kam chceme hodit dále. Protože už byl večer a tma, chtěli jsme se nějak dostat k letišti k našemu noclehu. Řidič nám řekl, že ťuk ťukem tam určitě nedojede, že je to dost dlouhá cesta a musíme si sehnat taxíka. Zavezl nás ke kamarádovi taxikářovi, s kterým jsme usmlouvali určitou částku a ten nás zavezl až k našemu noclehu.

Hotel byl až překvapivě pěkný, krásný vchod s recepcí a pokoje byly taky oproti předchozím zkušenostem příjemné.

 

V koupelně jsem si všiml kapající přítokové hadice k umyvadlu. Řekli jsme si, že si toho zatím nebudeme všímat, vybalili jsme se a šli se projít po okolí, na střeše jedné restaurace jsme si dali míchaný drink a pivo.

 

Pak jsme šli zpět na pokoj.

Hadice v koupelně kapala o něco silněji. Pro jistotu jsem o tom informoval recepci. Přece jen měli naší vratnou zálohu a je lepší vše včas nahlásit. Člověk sedící s kolegou na recepci byl zároveň místní údržbář – řekl, že se na to půjde podívat. Po zhlédnutí kapající hadice došel k opačnému závěru než já a hadice se dotkl – v tom okamžiku z hadice zašla tryskat voda všude po koupelně a já jsem jen ve dveřích koupelny nevěřícně koukal. Kde je uzávěr vody jsem neměl tušení a ještě pár sekund jsem doufal, že „údržbář“ ví, co dělá. Když byl ale skrz na skrz mokrý a stále se snažil stříkající hadici v plném proudu napojit zpět do kohoutku umyvadla, zeptal jsem se ho, zda nemám zavolat jeho kolegu z recepce – třeba bude vědět kde je uzávěr vody. Řekl, že je to dobrý nápad. Kolega přiběhl, odborně se postavil do dveří koupelny a nevěřícně koukal. Thajskou řečí spolu chvíli komunikovali, načež přihlížející údržbář asi dal mokrému chudákovi dobrou radu jak to vyřešit a ten udělal na hadici uzel.

Voda z hadice stále trošičku tekla. Zeptal se nás, zda nám nebude vadit, když přes noc bude umyvadlo mimo provoz. Jelikož tam byla ještě funkční sprcha, tak nám to nevadilo. Údržbář se po pár minutách ještě vrátil s izolepou a tekoucí hadici s ní kvalitně obtočil, takže již zůstalo pouze slabé kapání.

 

Zpět nahoru

 

13.2. Let do Moskvy a Prahy

Ráno nás místní mikrobus hotelu za menší úplatu hodil na letiště.

Tam jsme v deset dopoledne nasedli na naše letadlo a letěli do Moskvy.

 

   

Tam jsme přestoupili na let do Prahy a v Praze jsme byli tentýž den v osm večer. S časovým posunem nám přepravení z Bangkoku do Prahy trvalo 16 hodin.

Zjistili jsme, že tak pozdě nám již z Prahy žádný slušný vlak nejede a museli jsme zvolit České dráhy. Všechny kupé plné, sem tam bezdomovec. Zvolili jsme si jedno z nich. Šílený smrad, snažili jsme se raději usnout. V našem kupé byl muž, který – jak jsme zjistili později – cestoval načerno. Málem mu schovávání na záchodech vyšlo, kdyby za průvodčí nepřišla jedna žena s tím, že je toaleta nějak dlouze zamknutá.

Tak jsme zase doma.

 

Zpět nahoru

 

Celkový rozpočet

Hned na začátku prozradím pointu – včetně všech letenek, ubytování, cest a jídla nás tato dovolená vyšla na jednoho na týden na zhruba:

9.223,- Kč

Celkem jsme v Thajsku ale strávili 3 týdny.

Letenky jsme koupili celkem výhodně. Za let Praha – Bangkok s přestupem v Moskvě jsme zaplatili 2 x 11 592,- Kč.

Dále jsme si museli koupit vnitrostátní let – původně jsme koupili u společnosti Thai Lion Air zpáteční letenky Bangkok – Krabi za 2 x 1050,- Kč. Protože nám ale později změnili datum odletu a my bychom nestihli v Bangkoku přestoupit, požádali jsme o vrácení platby. Přes reklamaci podanou bance se nám to nakonec povedlo a koupili jsme si nové letenky. Tentokrát pouze Bangkok – Krabi za 2 x 740,- Kč. Zpáteční letenku jsme měli v plánu koupit až na místě podle toho, kde s cestováním skončíme.

Celkem jsme tedy za letenky za oba dali zhruba  2 x 11592,- Kč + 4 x 740,- Kč =

26.144,- Kč.

Jak to vypadalo cenově s ubytováním, cestování po ostrovech, jídla a ostatních výdajů ukazuje následující tabulka:

 

Celkem tedy toto dobrodružství vyšlo na 29.199,- Kč + 26.144,- Kč = 55 343,- Kč Na jednoho člověka to tedy vychází na

27.671,- Kč

Pokud si vezmeme, že naše dobrodružství trvalo 3 týdny, tak nás tato dovolená vyšla na týden na jednoho na

9.223,- Kč

 

 

Detailní ceny za jednotlivé položky – Thajsko 2015. Orientační přepočet na české koruny je prováděn pomocí tehdy aktuálního kurzu 100 THB = 75 CZK.

 

 

 

 

Zpět nahoru

 
Napište mi:
Napište mi: